Obrázkový deník z přechodu Piatra Craiului
Expedice: Michal, Pajina, Pavel, Marek, Katka, Robo, Zuzka;
Obrázkový deník z přechodu Piatra Craiului včetně několika zajímavých a užitečných informací na cestu do Rumunska....2.8., úterý, 21:13, cesta Plzeň-Praha-Bratislava-Brasov (Brašov)-Zarnesti (Zarnešty). vyrážíme z Plzně (Mic, Pavel, Pája), v 5:00 se v Bratislavě přidává Marek a Katka (Prý jeho budoucí přítelkyně. Ale zdá se, že už ji stihnul sbalit)....
Mapa Piatry Craiului - Harta turistica
2.8., úterý, 21:13, cesta Plzeň-Praha-Bratislava-Brasov (Brašov)-Zarnesti (Zarnešty).
Vyrážíme z Plzně (Mic, Pavel, Pája), v 5:00 se v Bratislavě přidává Marek a Katka (Prý jeho budoucí přítelkyně. Ale zdá se, že už ji stihnul sbalit). Máme zpáteční jízdenku do Bratislavy a z Brat zpátečku do Brasova (celkem asi 2600 Kč, je to levnější než zpátečka z Plzně do Brasova). Venku je okolo 30°C, ve vlaku stejně, takže jsem spocený aniž bych udělal krok do kopce. Pouští mi kožený pásek od hodinek, na což jsem hned nepřišel, takže po cestě dvakrát peru tričko. Marek se polil pivem, takže pere také. Jinak cesta bez problémů.
V půl desáté večer přijíždíme do Brašova. Další směr: Zarnesti. Poslední vlak odjíždí kolem sedmé, ale máme info od Roba (který už je v Zarnesti), že jede autobus. Měníme každý asi 25 EURO - pokud člověk neplatí za taxíky, úplně to stačí. Nevěříme taxíkářům, kteří tvrdí, že do Zarnesti nic nejede ani nikdy nejelo (tj. 20 EURO za taxík), trolejbusem č.10 (10 Kč) se dostáváme na autobusové nádraží a asi po 20 min bez problémů autobusem do Zarnesti (35 Kč).
3.8., středa, asi 23:30 přijíždíme do Zarnesti. Robo se Zuzkou tu už čekají. Jdeme na kraj vesnice (pekelně dlouhé vesnice) a ubytováváme se na louce.
Naše stanoviště v Zarnesti. Louka (pastvina, hodne hovínek) na okraji vesnice směrem na La Table. Hned vedle je chata Gura Riului - na dlouho poslední možnost doplnění vody, piva a podobně.
4.8., čtvrtek ráno, vyrážíme ze Zarnesti (722 m.n.m.) směr La Table (1415 m.n.m.) a Refugiul (turistický přístřešek) Grindu (něco kolem 1620 m.n.m.), kde zůstáváme přes noc.
Kaňon Prapastiile Zarnestilor (vpravo). Prvních cca 6 km, až k rozcestníku na La Om. Vpravo: Pokračuje se nějakým vyschlým korytem řeky (dole) a potom dále po cestě až na sedlo La Table a "základnu" Grindu.
Ze Zarnesti na Grindu je převýšení cca. 900 m, v polovině cesty vytahuji turistické hole a 15 až 20 min je skládám (dalších 5 min by bylo posledních v jejich turistickém životě). Po cestě se zastavujeme na salaši a měníme krabičku cigaret (Markovi ukápla slza) za litr a půl žinčice. Žinčice je výborná (problémy s rychlostí trávení nikdo nehlásí, většina má opačný problém). Mezi čtvrtou a pátou odpoledne dorážíme na Grindu.
Salaš - tady jsme kupovali žinčicu. Ale Rumunsky nikdo neumí, takže jsme si moc nepopovídali. Vpravo já při závěrečném stoupání na Refugiul Grindu.
Několik fotek z Refugiul Grindu....
Sluníme, sušíme, relaxujeme. Piatra Craiului je vápencové pohoří a není tam ani kapka vody. Takže šetříme vodu a dopíjíme piva, dopíjíme první litr meruňkovice ... Robo se dožaduje další flašky (do rána ho "žízeň na pálenku" přechází). Večer přichází skupina Rumunů a staví stany. V noci je bouřka a část Rumunů opouští stany a lehá si na volné pryčny v boudě.
5.8., pátek, vstáváme v 5 ráno, balíme a vydáváme se na La Om (2238 m.n.m.). Pokračujeme po hřebeni Piatra Cr. směrem na Vf. Ascutit a potom sestupujeme přes Curmatura Prapastiilor (modrý trojúhelník) do Plaiul Foii.
Výstup a Vrcholové foto na hřebenu Piatra Craiului, těsně pod La Om (asi půl deváté). Ze západní strany (směr Zarnesti) fouká vítr a je poměrně dobře vidět, východní strana (směr Plaiui Foii) je v mlze. Docela zima ...
Přechod je občas náročnější, ale jinak zajímavý. Západní svah je relativně pozvolný, východní je dost příkrý. Takže hned vedle chodníku je možná několikasetmetrová stěna - někdy je možná lepší, že je dole mlha.
Masiv Piatra Craiului. Pavel hlásí, že přechod hřebenu je dobrý lék na tuhou stolici. Je nutné se soustředit na cestu, takže se zapomíná i na případný strach z výšek.
Asi na 5 minut se roztáhly mraky a je vidět Plaiul Foii (dole) - náš dnešní cíl.
Poslední (zpětný) pohled na Piatra Craiului - cesta, kterou jsme před chvilkou prošli. Vpravo přístřešek kousek pod Vf. Ascutitem (Refugiul Ascutit). Je kolem půl druhé a stále ještě docela hezky, takže chvilku odpočíváme. Pomalu se připravujeme na sestup (jak se ukáže později, tak dost náročný sestup).
Otáčíme doleva po modrém trojúhelníčku a na asi 4 km zdoláváme (směr dolů - skoro nepříjemnější než nahoru) převýšení přes 1000 m. Kolem osmé večer přicházíme na Plaiul Foii (849 m.n.m.).
"Nejzajímavější" úsek jsou suťová pole (na kterých Pavel ztratil několik kapek krve a skoro stan) a řetězy těsně před závěrečným sestupem v lese (na řetězech jinak Rumuni dost šetří - jak někdo prohlásil, tak jsou pouze tam, kde je kolmá stěna).
Cestou dolů začalo hřmít, postupně pršet a padat kroupy. Měli jsme dost štěstí, protože pršet začalo někde u Curmatura Prapastiilor, kde je jeden z kulovitých přístřešků a kde jsme také přečkali krupobití...tedy kromě Marka s Katkou, kteří šli napřed.
Několik piv po příchodu na Plaiul Foii bylo opravdu zasloužených. Nejlepší Rumunské pivo je údajně Ursus, ale pít se dá lecco. Zkoušeli jsme Bergenbier (ten nám chutnal asi nejvíc), Ciucas nebo Skol. Většina se v Rumunsku zřejmě vyrábí licenčně a chutí opravdu připomínají pivo. Gambrinus je sice Gambrinus, ale po celodenní horské túře ... pivo většinou stojí od 13 (obchod) do 30 Kč (hospody - v Brasově ovšem i přes 50 Kč).
S malými pauzami pršelo celý večer, takže jsme stavěli stany pod přístřeškem v hospodě (samozřejmě jsme je pak přenesli ven) a poměrně brzy do nich zapadli.
6.8., sobota, odpočinkový den v Plaiul Foii - relaxace, pivko, hygiena (otužování) v potoce, čerstvý chleba (výborný chleba, v kempu za 20-30 Kč, v obchodě za 10 Kč). Večer bohužel opět déšť.
Ráno mě zbudilo sluníčko a něco, co připomínalo usilovné chroupání papriky. Po asi 10 min jsem pochopil, že to není Pavel doplňující vitamínovou zásobu, ale pasoucí se koníci. Okusovali trávu těsně vedle stanu, do kterého občas bouchli ocasem. Vcelku romantické probuzení.
Po slunečném dni se opět zkazilo počasí, takže večer trávíme v hospodě a doufáme, že ráno bude zase sluníčko. Jakýsi horský vůdce od vedlejší skupiny německých turistů ovšem na základě satelitní předpovědi prorokuje déšť na další 3 dny.
7.8., neděle, horský vůdce měl zřejmě pravdu, prší. Odjezd do Brasova, z Brasova do Fagarase a dále do Simbaty.
Balíme stany a rozhodujeme se změnit plán - místo přímého výstupu na Fagaras se vydáváme pěšky do Zarnesti (asi 12 km, Marek, Katka a Zuzka chytnuli stopa). Němečtí turisté s horským vůdcem, kteří původně chtěli jít také na Fagaras, to také balí. Zuzka nemá pláštěnku, takže si na sebe bere igelitový pytel na odpadky. Skupinka německých turistů jí obdarovává starší pláštěnkou a mě nabízí nějaké ovoce na cestu. Asi vypadáme dost špatně.
Ze Zarnesti jedeme vlakem do Brasova a odtud do města Fagaras, kde se pokoušíme chytnout stopa do Simbata de Jos (z Brasova asi 75 km), odkud chceme dále do turistického centra Simbata (z Sim. de Jos necelých 20 km). Dvojce Marek-Katka a Robo-Zuzka chytají stopa. Naše zbylá trojce utřela a jde na vlak v pul desáté. Bohužel nestaví v Simbata de Jos, ale pouze ve Voila (asi 2 km). Málem jsme přejeli zastávku, průvodčí byl naštěstí moc milý a zastavil kvůli nám už rozjetý vlak. Pěšky do Sim. de Jos, pak dalších možná 6 km a pak nás vzal nějaký Ital až do Simbaty (v půl jedenácté večer, 3 lidi s 3 batohy - skoro zázrak, Marek s Katkou šli pěšky), kam jsme dorazili kolem půlnoci. V Simb. měl údajně být nějaký klášter (nebo kostel), kde se dá zadarmo přespat. Klášter tam je a přespat se dá v přilehlém hotelu - asi za 700 Kč noc. Dali jsme si v hospodě pivko a výborný smažák (cca 75 Kč i s přílohou) a postavili stany na plácku u hospody. Ceny za "kemp" jsou od 30 do 50 Kč za stan - za osoby se už neplatí - takže v nížině nemá význam riskovat ve volné přírodě (je to zakázané a je tu velké riziko okradení).
8.8., pondělí, odjezd do Brasova
Ráno opět prší a předpověď věští minimálně další den déšť. Marek by ještě zůstal, ale většina ostatních to považuje za ztrátu času (kempovat v dešti mohu i doma a nemusím plýtvat dovolenou). V klášteře prý rozdávají poutníkům zadarmo jídlo (další vykutálená informace). Moc tomu nevěříme, ale zkoušíme to - samozřejmě, že se nic nerozdává. Obědváme (instantní nudle a chleba se salámem) a vydáváme se na cestu. Já, Pája a Pavel směrem na Victoria (z Victoria jede autobus, ale jdeme po polní cestě, takže naděje na stopa minimální ... ale vzhledem k tomu, že jsme tři je to jedno). Ostatní směrem na Simbata de Jos. Po několik km chůze jsme se na dvakrát stopem dostali do Victoria, odkud jel za 20 min autobus do Ucea.
Poslední pohled na Fagaras po cestě ze Simbaty do Victorie.
Bohužel tento rok pouze zespoda.
Z Ucea jsme pak jeli vlakem do Brasova. Marek mezitím chytnul taxíka (spetl si 500 000 s 50 000, takže platil 300 000 Lei - asi 300 Kč a neměl pak dost peněz na místenky, tak si musel vyměnit EURA) a Robo jel se Zuzkou do Bukurešti. Přijíždíme do Brasova okolo osmé a dozvídáme se od Marka, že na vlak v půl desáté už nebyly místenky, takže koupil místenky až na ráno. Platím mu místenky (cca. 150 Kč za jednu) - samozřejmě v Lei, čímž ho trochu naštvu, protože má skoro 500 Lei a jde si je vyměnit zpátky na EURA (zpětný kurz samozřejmě není úplně optimální). Rozhodneme se přespat v Brasově. To byla chyba. Brasov je moderní, velmi hezké a upravené centrum, co je trochu v kontrastu k rozpadlým továrnám podél trasy vlaku. Nicméně na nocleh by asi bylo lepší dojet do nějaké blízké vesnice. Po dlouhém a marném hledání (z jediného příhodného místa, které našel Marek, se vyklubal hřbitov) a rozhodování mezi centrálním parkem a nádražím se rozhodujeme pro nádraží.
9.8., úterý, odjezd z Brasova do Čech
Na nádraží je celou noc dost živo (bezdomovci, různé žebrající děti apod., asi jako kdekoliv jinde ve velkém městě), ale přežíváme noc bez větších problémů. Ráno nakupujeme pivo a jídlo, sedáme na vlak. Až na malý problém s místenkami (do našeho kupé má místenku celkem 8 lidí a v Aradu se dožaduje vstupu další skupina asi 5 Čechů - samozřejmě, že také mají místenky) cesta probíhá v klidu a ve třičtvrtě na dvanáct večer jsme v Bratislavě.
Loučíme se s Markem, který ve vlaku na sedačce cvičně zapomněl peněženku s 200 EUR (naštěstí se pro ni stihnul vrátit) a ve třech pokračujeme do Plzně. Budí nás průvodčí a varuje nás, že mají ve vlaku zloděje (trasa Kúty-Břeclav je krádežemi vyhlášená) a že spíme dost tvrdě. Vydržím "napůl nespat" do Žďáru nad Sázavou a pak umírám. V půl šesté jsme v Praze a v osm ráno jsme bez problémů v Plzni.
Zajímavosti a postřehy
Jídlo: V obchodech podobně jako v Čechách. Ceny skoro stejné (pivo 13-20 Kč, chleba 10- 20 Kč, čokoláda od 9 Kč .. ale například mléko za 35 Kč). Potraviny bez problémů, na salaších je možné zakoupit žinčicu, sýry a jiné výborné specialitky.
Cestování: Celkově levnější než u nás, ale ne o moc. V Rumunsku jezdí několik druhů vlaků. Persoane (s tím jsme jezdili) je bez příplatků, jede dost vlažně, staví všude a jízdenka na 90 km stojí asi 50 Kč. Accelerat, Rapid (např. spoj z Bukurešti do Prahy - Panonia), Expres a Intercity jedou o poznání rychleji, ale platí se příplatek, který je závislý na vzdálenosti a jsou povinně místenkové. Místenka z Brasova do Bratislavy vyjde na cca. 150 Kč a je jí potřeba koupit, i když je koupená otevřená zpáteční jízdenka. Při zakoupení v Čechách vyjde více než o stovku levněji. Vlaky mají občas zpoždění, ale to není pro Čechy ani Slováky nic nového. Autobus je o něco dražší než Persoane, taxík je až několikanásobně dražší (pro našince také nic nového). Za stopa se prý obvykle platí, po nás však nikdo nic nechtěl.
Nocování: Volné stanování je obecně zakázáno. Kempy (což může být i volný ohrazený plácek vedle hospody) stojí od 30 do 50 Kč za stan (za osoby se neplatí), takže nemá význam riskovat. V horách se spí v refugiul (přístřešek pro turisty), co je budka bez vybavení s dřevěnými pryčnami na spaní, přístup je volný, tj. zadarmo. Jiné místo na stanování se v horách hledá dost obtížně. Nocování ve městě je obecně problém (pokud si člověk nezaplatí např. hostel ... cca. 10 EUR).
Ostatní: Brasov je velmi pěkné, čisté a uklizené město. Není problém s odpadky a už vůbec ne s toulavými psy. Rozdíl ceny za pivo v centru Brasova a na vesnici je asi jako u nás mezi Horní Kotěhůlkou a Prahou. Podél celé trasy vlakem do Čech je vidět bezpočet rozpadlých továren - Rumunský průmysl na tom zřejmě není nejlépe (nicméně v Brasově jsou k vidění i úplně nové podniky, takže nějaky pokrok je vidět i zde). A poslední perlička: Rumunská vláda chce smýt nálepku země, jejíž obyvatelstvo hromadně vyjíždí brát práci zaměstnancům evropské unie. Rumuni jsou proto na hranicích dost zpovídáni (především od Rumunských celníků ale i od Maďarů) a smějí vycestovat pouze na 3 měsíce - pokud přetáhnou, jsou jim zabaveny na rok pasy. Výsledek: 6000 Rumunů se vracelo z Itálie, 4000 přišli na rok o pas. Domácí vězení, jako za socialismu.
Comments