Obrázkový deník z přechodu Rumunského dešťového pohoří Fagaraš
Expedice: Michal, Pájina, Pavel;
První den jsme se dostali až k vrcholu Comisu, kde nás chytnul první déšť a kde jsme i zůstali na noc. Bylo to nádherné, až na ovečky několi set metrů pod námi, opuštěné místo. Po dešti ještě vyšlo sluníčko, a tak jsme si mohli užít večer s nádherným výhledem …
27.7.-28.7, čtvrtek, cesta do Brašova - Zarnešti - Plaiul Foii
26.7., večer před odjezdem, máme sbaleno a odvážím Pájinu na pohotovost - vypadá to, že zůstane se sbaleným batohem doma. Tečou jí z toho slzičky. Doktorka diagnostikuje zánět močového měchýře a předepisuje klid, teplo, sucho a tabletky, jejichž vedlejší účinky (podle přibaleného letáku) mohou způsobovat únavu, slabost, závratě, záněty šlach, někdy i rupturu (přetržení...pozn. autora) šlach - především achillových. To je výborné na vysokohorskou túru, v horách kde prší v podstatě každý den, s 20 kg batohem na zádech ...
27.7., 9:06, tabletky zabraly, takže vyjíždíme z Plzně - v 10:45 jsme v Praze, kde se k nám má připojit Pavel. Ve 12:40 z Holešovic jede EC HUNGARIA do Budapešti a odtud dále rapid DACIA (malé upřesnění: rapid je typ vlaku, DACIA jméno rychlíku) do Brašova. V 11 dopoledne bychom měli být v Brašově (cesta cca. 24-25 hod) a pohodlně se dopravit do Zarnešti - skvělý plán.
12:30 - nastupujeme s Pájinou do EC, Pavel nikde. 12:35 - vystupuji na prázdný perón a vyhlížím, Pavel nikde. 12:38 vlak hromadně zavírá dveře, já venku s jízdenkama, Pájina ve vlaku s batohama, Pavel nikde. Oblévá mě pot. Po chvíli nacházím správné tlačítko, dveře se otvírají, nastupuji, vydýchávám se a pokračuji k našim rezervacím.
Po vylovení telefonu z batohu začínám chápat (SMS od Pavla v 12:39 - Jsem zastávku před Holešovicema, je to v pí.., zkus zastavit vlak)..to se mi samozřejmě nepodařilo. (Pavel: Pokud se rozhodnou spravovat asfalt na dálnici, tak je hodinová rezerva na cestu do Prahy opravdu málo. Ještě že jsem si sebou vzal knihu Sudoku, které se ukázalo býti ideální na trochu napjaté nervy. Na nástupiště jsem vyběhl v 12:45, bohužel EC jezdí na čas. Vlak do Brna jsem stihl v pohodě 10 min. po době odjezdu ). Po nějaké době přemýšlení, SMS-kování a telefonování jsme se dohodli, že na Pavla počkáme v Brně a pojedeme dalším vlakem. Přijíždí asi tři hodinách po nás, trávíme několik hezkých hodin v nádražní restauraci (5 Kč za použití toalety .. se to pivo trochu prodraží), dalších několik hodin v restauraci v blízkosti nádraží. Už mnohem "veselejší" (kromě Pájiny, která dlabe tabletky a pije celý večer minerálku s čajem) odjíždíme ve 2:30 ráno Panonií do Brašova. (Pavel: Pokud by na mě M&P nepočkali, tak jsem je mohl dohnat v Budapešti vlakem jedoucím přes Vídeň. Zákaznické jízdné ale stálo lidových 1500 Kč ).
Na obrázku vlevo čekáme na Panonii, stále ještě na Brněnském nádraží (moc pěkné místo). V pravo už Rumunsko.
Cesta až na malý konflikt s průvodčím v Maďarsku probíhá docela v pohodě (přesvědčoval nás, že máme špatný lístek a vyhrožoval, že nás nechá vysadit, když nedoplatíme nějaký poplatek .. byli jsme tvrdí, nedali jsme mu ani forint a bez problémů jsme dojeli). Do Brašova jsme přijeli místo v devět večer v jedenáct, takže nám ujel poslední autobus do Zarnešti (cca. 30 km) a místo pár LEI za bus jsme zaplatili 25 USD za taxík .. vzhledem k tomu, že ze Zarnešti do Plaiul Foii (12 - 14km) chtěl dalších 25 USD, jsme se rozhodli pro závěrečnou noční turistiku. (Pavel: Zdá se, že taxikáři nedělají rozdíly mezi USD a EURem. Tedy se určitě vyplatilo mu nabídnout dolary).
... a měli jsme štěstí! Po asi 15 minutách (cca v 00:30) nám (třem lidem, spíš šesti lidem pokud se počítají i zavazadla, osvětlenými dvěma baterkama) zastavil místní mladík, který nás svezl až do Plaiul Foii. Claudiu, jak se jmenoval, jel na výlet vybaven stanem, notebookem a flaškou pálenky (sám! ani v kempu nikoho nečekal)...a my jsme ušetřili 2-3 hodiny nočního pochodu (vlastně jsme kompletně stáhli zpoždění způsobené ujetým EC-čkem a ještě jsme nakonec náskok udělali oproti původnímu plánu – viz. dále).
V jednu velmi napjatou chvíli jsem držel telefon a čekal až Pavel zavolá, co s ním je - telefon cinknul, já jsem vyhrknul něco jako "Tak co vole, kde si..." a ozvalo se "Ehm, tady 'xy', Škoda Mladá Boleslav, mám pro vás ty výkresy ..."... no comment.
29.7., sobota, cesta z Plaiul Foii - předhůří Fagaraše
Stany jsme postavili na stejném místě jako před rokem a to byla chyba. Ráno nás vzbudilo bouchání na stan a rozezlený hlas majitele. Claudiu se s ním chvíli dohadoval, ale nemělo to moc význam. Alespoň jsme nic neplatili (na rozdíl od minulého roku), sbalili jsme se, najedli, dali si poslední pivko a vyrazili ...
Na obrázku zleva Pavel, Pájina, Claudiu a já. Za námi nová Dacia - vcelku pěkné auto.
Na Rudaritě v podstatě končí polní cesta a začíná pěšina. Claudiu nás vzal až na Rudaritu, kde se rozhodl ubytovat (v kempu v Plaiul Foii nebyla elektrika na notebooka). Ještě se s námi chvíli prošel, pak jsme se rozloučili. Claudiu se vrátil na Rudaritu a my jsme pokračovali už po horské stezce směrem na Fagaraš.
Z Plaiul Foii na Rudaritu je to asi 12 km po cestě, takže nám Claudiu ušetřil další 2-3 hodiny poměrně nudné cesty. Tímto mu ještě jednou děkuji, i za jeho trpělivost. Neboť si s námi zajezdil o něco více, než bylo třeba - náš první pokud o cestu na Rudaritu byl neúspěšný a vydali jsme se úplně špatným směrem.
Vpravo první krůčky a při výstupu někde u sedla Lerescului, cca. 1500 m.n.m (nalevo je výstup, ale špatným směrem – na Piatru Craiului).
První den jsme se dostali až k vrcholu Comisu, kde nás chytnul první déšť (vzhledem k pozdějším zkušenostem spíš deštíček) a kde jsme i zůstali na noc. Bylo to nádherné, až na ovečky několi set metrů pod námi, opuštěné místo. Po dešti ještě vyšlo sluníčko, a tak jsme si mohli užít večer s nádherným výhledem …
Na obrázku večer kousek od Comisu - pohled na Piatru Craiului (tam jsme byli minulý rok) a přehradu Pecineagu.
30.7., neděle, Fagaraš, cesta z Comisu na Urleu
Přestalo pršet, takže byl krásný večer (foto vlevo) i krásné ráno (východ slunce vpravo). Vyrazili jsme směr Urlea.
Západ a východ slunce pod Comisu ...
To bylo v podstatě naposledy co jsme ráno viděli slunce, jinak byla vždy mlha nebo pršelo. Mlha a déšť jsou ve Fagaraši jevem víc než běžným. A mlha je zvlášť nevyzpytatelná. Přichází a odchází velmi rychle, zcela nepředvídatelně. Ve Fagaraši vůbec neplatí, že ráno bývá nejlepší počasí.
Na obrázku cesta z Comisu.
V sedle mezi Buzduganui a Belia Mare nás chytnul pořádný šupec. Než jsme stihli postavit stan, tak jsme byli durch - asi 15 min od refugiu! Naštěstí se za chvíli opět udělalo docela hezky, takže jsme rychle uschli - ale mělo to být varování. Pokračovali jsme k sedlu Zirnei a dál směrem na vrchol Mosului. Terén se přitom začal víc "špičatět" - postupně jsme se dostali z předhůří na hřeben Fagaraše.
Na obrázku vlevo kousek před sedlem Zirnei, vpravo pod vrcholem Mosului.
Večer jsme došli pod Mosului a rozhodli jsme se ještě vyrazit nahoru. Stihli jsme dojít asi 200 m pod vrchol, kde jsme našli trochu rovné místo a postavili stan - asi 2 min před tím, než začalo pršet (Pavel: takže jsme s Michalem do stanu nelezli úlně za sucha. Mám pocit, že jsme stan dostavovali již jen v trenýrkách – a pak že se v horách nedá sprchovat ). Pršelo celou noc a krom toho přišla bouřka jako řemen - blesky po 5 min a silný nárazový vítr. Byl jsem moc rád, že nejsme nahoře na hřebeni, a stejně jsem se celou noc modlil, aby to stan ustál (jak vítr tak déšť). Tříprutová duralová konstrukce i tropiko bez problémů vydržely - další deštivé noci jsem už spal docela klidně. ( Pavel: Blesky šlehaly tak blízko stanu - doba mezi bleskem a hromem do 2 s, že jsem se celou noc utěžoval, že pokud nás blesk trefí, tak že nás obteče, že jsme ve stanu jako ve faradajově kleci. Tuto noc nezavřel oka asi nikdo z nás. Světlo bylo jako za dne. Za odolnost, kterou stan tuto noc předvedl, si zaslouží velkou poklonu. Blahoželám M&P za koupi kvalitního stanu. Normální stan by se na vzdorování takovému vichru asi brzo vykašlal).
Pod Mosului (vlevo - Pavel je jako kamzík - zatím) a vpravo pohled zpět při posledním výstupu dne na Mosului (2278 m.n.m.).
31.7., pondělí, Mosului - Urlea - Culmea Mare
Pršelo i ráno a kromě toho byla mlha jako mlíko, takže jsme téměř do oběda čekali ve stanu. Kolem nás byly slyšet ovce a psy a sem-tam bača, kterému nepřízeň počasí evidentně vůbec nevadila. Před polednem se trochu roztáhlo, tak jsme sbalili a vyrazili - samozřejmě, za bedlivého dozoru (bačové by měli platit nám, za to divadlo se stanem a ne aby jsme jim my dávali baterky a cigarety). Balíme stan a vyrážíme na Urleu - pod dohledem ( Pavel: Který že ze psů spapal to Pavlíny určitě chutné hovínko?. Bača dostal perník, ale možná se dá polemizovat, zda byl výživnější než pejskova snídaně.).
Vpravo na obrázku - z kamzíka se postupně stává skáloplaz (to si Pavel vymyslel sám!) - cesta na Urleu... ( Pavel: S přibývající strmostí terénu jsem se začínal stále více tulit ke skále a využívati horních končetin. V některých úsecích to byla opravdu pěkná čtyřruční práce).
Ten den už nepršelo, střídavě byla mlha, nad mlhou, pod mlhou a sem tam sluníčko. Občas z údolí foukal pěkně prudký vítr (jednou se dalo jít rovně jen s maximálním vypětím a soustředěním, což na 1 m chodníčku je trochu problém, ještě že foukal z té příkřejší resp. kolmé severní strany). Jinak co se týče Fagaraše, skvělé počasí. Jen tak mimochodem, předpověď počasí pro Brašov na celý týden byla jasno a teploty těsně pod 30 °C.... K večeru jsme dorazili k jezírkům v Culmea Mare, kde jsme nocovali.
Vlevo: podle ksichtíku se Pájině udála nějaká velká nepravost :-). Vpravo: Fereastra Mare - cesta po hřebeni je lemována kamenitými údolími s jezírky.
Vlevo: Culmea Mare, v údolí byly ještě tři stany, z toho dva české - prý tam byli kvůli dešti už druhý den. Vpravo ještě jednou náš stan v Culmea Mare - nádherné místo (i když to z fotek není na první pohled vidět) ... ( Pavel: Tuto noc mi byla od země taková zima, že jsem se rozhodl pro budoucí nákup nafukovací karimatky, kterou jsem M&P zabalen v bundě intenzivně záviděl i všechny další noci).
1.8., úterý, Moldovianu
Naštěstí nám nepršelo (ve dne, v noci samozřejmě), takže jsme se druhý den ráno vydali na nejvyšší vrchol Fagaraše - Moldovianu (2544 m.n.m.). Protože jsme se o tom několikrát bavili, tak uvádím: nejvyšší štít Vysokých Tater - Gerlachovský štít - má 2654 m.n.m.
Počasí tradiční - mlha, která se občasně roztrhala. Pájina se rozhodla, že s námi nepůjde, protože se jí to zdálo moc strmé (Moldovianu je taková malá odbočka z Viste Mare - nemusí se přes něj jít – má svůj samostatný „hřebínek“). Z dálky to ale vypadalo horší než ve skutečnosti. Pár metrů pod vrcholem se celé okolí nádherně vyjasnilo. Nedalo mi to, tak jsem se pro Pájinu vrátil. Po patnácti minutové hysterické scéně jsem Pájinu přesvědčil, že stojí za to se jít podívat. Bez problémů jsme se dostali nahoru, mezitím se ovšem zase zatáhlo tak, že nebylo vidět na 3 metry. Já neviděl nic, Pájina neviděla nic a já si prožíval svou malou osobní tragédii (Pavlovo vyprávění, jak je to nádherný pohled mi moc nepřidalo). Naštěstí se při sestupu zase rozjasnilo a já měl dost času se vrátit a do sytosti se pokochat ... (Pavel: Michal byl opravdu velmi trudomyslný. Trochu jsme si s Pavlínou oddechli, když se vyjasnilo a Michal si mohl podruhé vysprintovat na vrchol, tentokrát již s rozhledem).
Pohled na Refugiu pod Vistea Mare, poslední sedlo před Moldovianu. V pravo pohled z Moldovianu.
Několik pohledů z Moldovianu - Viste Mare (odtud jsme přišli) a údolí na východní straně.
Pěkné počasí vydrželo až do večera (naštěstí!), takže jsme přešli ještě pořádný kus a ubytovali jsme se v refugii kousek za vrcholem Arpasu. Refugia nebyla v mapě (naše mapa není z nejnovějších) a ukázala se nám jen na pár minut v mlze před západem slunce - jinými slovy, měli jsme pořádnou kliku, že jsme ji našli. ( Pavel: Za nalezení nocleziště má zásluhy pouze Michal, neb před západem slunce se vydal na průzkum. Já s Pavlínou jsme na hřeben, pod kterým se nacházela refugiu, dorazili již za mlhy a šera. Osobně jsem viděl prd a nechápal, kam že to směřujem. Bylo to krásné shledání. Tento den jsme šli opravdu dlouho.).
Pohled na Moldovianu - z "hřebínku" po pravé straně je to ten vrcholek vpravo, ten vedle je Vistea Mare). Vpravo: Ovce a bačové jsou průvodním jevem celého Fagaraše. Je dost neuvěřitelné, kde všude se objevují (pod vrcholem uprostřed fotky).
Cesta přes sněžné pole - Saua Podragului (pod vrcholem Podragu). Vpravo: "naše" refugiu - dorazili jsme "za minutu tma a mlha" a byli jsme rádi, že tam jsme. ( Pavel: Toto je fotka již z rána, kdy jsme si naše nocleziště mohli řádně prohlédnout. Po tom hřebínku jsme včera za šera přišli. Byl krásnou tečičkou na závěr dne – neb byl s řetězy. V té mlze to ale nevypadalo tak zajímavě.)
2.8., středa, deštivá cesta pod Negoiu
V plánu je cesta přes Caprei k Negoiu a poslední noc v horách - ve čtvrtek pak sestup. U Caprei pleso (oblíbené a frekventované místo pro stanování), tunel pod Fagarašem a z každé strany cabana (Bilea, Capra). (Pavel: Cesta k plesu Caprei byla nádherná a pěkně klikatá. Krajina mi připomínala fotky z jihoamerických And. Zde začala být frekvence potkávání českých turistů velmi vysoká. Používání domorodého pozdravu se stalo zcela zbytečné, až trapné. Náš směr přechodu byl velmi nestandardní. Všichni chodili z východu na západ.)
Silnice k tunelu pod Caprei a cabana Capra. Vpravo cesta k Negoiu.
U Carpei začalo pršet ... po 2-3 hodinách chůze v dešti a mokré trávě - tentokrát jsme neměli čas počkat až přejde - jsme všichni měli v botách bazény (nepomohly GoraTex ani speciální vosk na boty ...). Naštěstí frontální porucha ustoupila a dokonce se ukázalo i sluníčko. V půl sedmé večer (tj. po cca. 10 hod. chůze) jsme dorazili pod Negoiu, rozbili stan a čekal nás krásný a poslední večer ve Fagaraši. (Pavel: Tento den považuji za nejnamahávější, zvláště pro psychicky slabší povahy = mě. Cesta v dešti a bouřce těsně pod hřebenem, kdy se nad hlavou honí blesky. Zdolávání asi erozí urvaného kusu stezky šplháním po mokrém kameni s 800 metry prázdnoty pod nohama. Nějaký ten řetízek. To může slabší jedince trochu unavit.)
Refugia pod Negoiu (pro Salvamont neboli horskou službu) a náš stan. A vpravo ještě jednou Refugia pod Negoiu - ze směru na Strungu Dracului. Z jezírka se pije - takže jsem byl vykázán umýt si nožky v potoce.
3.8., čtvrtek, sestup z Fagaraše
Dopoledne (hned jak přestalo pršet a ustal vichr, jak také jinak) jsme se sbalili, rozloučili a vyrazili směrem na cabana Negoiu, cabana Barcaciu, cabana Poiana Neamtului a Avrig - odkud jel ráno v 4:38 vlak do Brašova. Vrcholky byly v mlze, takže jsem ani moc nesmutnil že neuvidím Strungu Dracului, jedno z nejznámějších a asi také nejnáročnějších míst Fagaraše. Bohužel jsme už neměli čas a některým z nás (teda všem kromě mě) to ani nevadilo (Pavel: Ano, já s Pavlínou jsme po včerejším dni vůbec nesmutnili, že nemusíme přes Negoiu). Na cestě nás čekala poslední překážka - Strunga Ciobanului.
Pájina a Pavel - pohled ke světlým zítřkům/nebo spíš ke Strunga Ciobanului a výstup Strungou Ciobanului.
Potom následoval několik hodin dlouhý kamenitý sestup, první pivko po týdnu v cabana Negoiu (Pavel: Předtím ještě osvěžující koupel a očista těla u vodopádů) a ještě delší sestup lesem přes několik hřebenů ke cabana Poiana Neamtului (toto "středisko" bylo tvořeno jedním hotýlkem s restaurací). Zde jsme si dali pár pivek a výbornou večeři a psychicky jsme se připravovali na poslední 12 km cestu po silnici do Avrigu. (Pavel: Je dobré upřesnit, že jsme do cabana Poiana Neamtului dorazili opět zcela za tmy. Mě šíleně boleli kolena z toho celodenního sestupu. Člověk by nečekal, kolik je při sestupu z hor třeba ještě překonat vrcholů a hřebenů).
Cesta z cabana Negoiu k Poiana Neamtului přes jeden z mnoha hřebenů, které jsme museli zdolat. Vlevo dole svišť Fagarašský :-).
Těsně před zavíračkou kolem nás procházela (odcházela) skupinka mladých lidí. Pavel překonal ostych a zeptal se jestli jedou do Avrigu a jestli nás vezmou. Po dvou "YES" jsme nechali nedopitá piva na stole (Pavel: Já jsem si své experimentální pivko vyexoval, čímž jsem vyzískal pro následující den krásný bolehlav) a šťastně se přidali ke skupince (jako náhodou měli 2 auta a jedno z toho byla napůl dodávka, takže 3 lidi s 3 krosnami nebyl problém). Zdárně jsme přečkali noc na nádraží v Avrigu (dobrá volba, příjemné tiché nádražíčko bez žebráků a bezdomovců - narozdíl od Brašova) a ráno jsme vyrazili do Brašova odkud nám asi za hodinku jela Panonie do Prahy.
Cabana Poiana Neamtului. Vpravo Pájina - co jiného dělat ve vlaku, že? :-)
Zajímavosti a postřehy
Peníze: Ačkoliv je již několik let po měnové reformě, platí se v Rumunsku stále dvěma druhy peněz: Staré a nové LEI. Za 100 USD se ve směnárně dostane 270 nových nebo 2 700 000 starých LEI - většinou od každého něco, aby měl turista nad čím přemýšlet (dále budou ceny uváděny v nových LEI). Jedno LEI je tedy asi 8 Kč. Mění se USD nebo EUR (Kč samozřejmě ne!). Pokud se jede např. do hor a nepředpokládá se útrata za jídlo a ubytování, nemá význam měnit více než 30 USD na osobu (Pavel: LEI jsme vlastně utratili akorát za večeři v restauraci poslední večer a za vlak do Brašova. Jinak nebyla příležitost. Takže těch 30 USD bohatě stačilo pro nás všechny. Ale je dobré mít rezervu). Je vhodné mít nějaké dolary nebo Eura schované pro případ nouze. Zbylé LEI při odjezdu nicméně bez problémů vymění zpět.
Jídlo: Ceny v obchodech podobně jako v Čechách, není problém koupit cokoliv. Na vesnicích je levněji, např. v Brašově (turistické centrum) trochu dráž - jak v obchodech tak v hospodách. Pivo v Plaiul Foii asi 1-3 LEI (podle toho jaké), v neturistických vesnicích ještě o dost méně, ale například v cabana Negoiu nebo Brašově až 5 LEI. Nejznámější a docela dobré je pivo URSUS, piv se ale prodává mnoho druhů, většinou vyráběných licenčně. Zásoby piv na stánku občas nebývají dimenzovány pro české turisty - to se může projevit především při horším počasí. Dobré pečivo se dá koupit přímo v Rumunsku. Konzervy, balené uzené sýry a podobné věci lze koupit také, ale bylo to dost drahé - spíš se vyplatí nakoupit už v ČR. Na salaších je možné zakoupit žinčicu, sýry a jiné specialitky - platí se cigaretami, tužkovými baterkami, kávou apod. (možná i penězi). Bačové občas něco chtějí i jen tak, jako dárek :-).
Cestování: Jízdenka s CITY STAR + Karta (pokud má alespoň jeden ze skupiny Zákaznickou kartu) pro 3 osoby z Prahy do Brašova stojí cca. 8000 Kč (s dalším počtem osob cena klesá, neboť plnou cenu platí pouze jeden, ostatn už platí jen 50% ceny jízdného). Cena místenek se pohybuje řádově v desítkách korun (do Brašova tuším 90 Kč na osobu). Vyplatí se koupit místenku i na zpáteční cestu, pokud se kupuje v Rumunsku (např. z Brašova do Prahy) je až dvakrát dražší. Místenky vyjdou samozřejmě dráž (až několikrát), pokud se např. přestupuje v Budapešti. Levnější je zřejmě využít autobus nějaké specializované cestovky. Ten ale zpravidla nejede až do Brašova (Pavel: Eurolines jezdí přímo do Brašova a jízdenka se dá sehnat možná už za 1600 Kč) a k jízdence je tedy potřeba připočítat nemalou částku za následné spojení. Taková cesta je také časově náročnější (přestupy a pod.) a méně pohodlná - 20 hod ve vlaku se přeci jen stráví lépe než stejná doba v autobusu. Cestování po Rumunsku je celkově levnější než u nás, ale ne o moc. Cesta s MHD po Brašově stojí 1.2 LEI, taxík z Brašova do Zarnešti stojí 25 EUR nebo 25 USD - to není chyba tisku :-). V Rumunsku jezdí několik druhů vlaků. Persoane (s tím jsme jezdili) je bez příplatků, jede dost vlažně a staví všude. Např. z Avrigu do Brašova (116 km) jede 1 hod 44 min a jízdenka stojí 8 LEI. Accelerat, Rapid (např. z Bukurešti do Prahy - Panonia), Expres a Intercity jedou o poznání rychleji (cesta z Avrigu do Brašova vlakem Accelerat trvá 55 min), ale výrazně dražší a povinně místenkové (za místenku se samozřejmě také platí). Autobus je o něco dražší než vlak, ale pořád výrazně levnější než taxi. Vlaky mají občas zpoždění, ale to není pro Čechy nic nového. Je ale potřeba s tím počítat - např. Panonie do Brašova přijíždí pravidelně o 1-2 hodiny pozdě, takže ujede poslední autobus do Zarnešti a je nutné počkat do rána v Brašově nebo jet taxíkem. Traduje se, že za stopa se v Rumunsku obvykle platí. My jsme stopem jeli vícekrát a nikdy nikdo po nás nic nechtěl.
Nocování: Volné stanování je obecně zakázáno. Kempy (což může být i volný ohrazený plácek vedle hospody) stojí od 30 do 50 Kč za stan (za osoby se neplatí), takže nemá význam riskovat. V horách se dá stanovat úplně bez problémů nebo se spí v refugiul (přístřešek pro turisty), což je budka bez vybavení s dřevěnými pryčnami na spaní, přístup je volný, tj. zadarmo. Nocování ve městě je problém (pokud si člověk nezaplatí např. hostel ... cca. 10 EUR). Pokud člověk nechce platit, vyplatí se přenocovat na nějakém vesnickém nádraží a do Brašova (např.) jet až dáno. My jsme spali v Avrigu a byl tam klid, projely tudy 2 vlaky za noc a nádražní halou prošli asi 3 lidé. Nádraží v Brašově je v noci plné žebráků, bezdomovců apod. (stejně jako v Praze nebo kdekoliv jinde ve velkém městě).
Počasí: Počasí na Fagaraši se zásadně liší od počasí např. v Brašově, je hodně proměnlivé a dost často prší. Může pršet 14 dní v kuse (pořádná smůla) nebo se několikrát denně prostřídá déšť s poměrně jasnou oblohou (tomu se dá v případě Fagaraše říkat pěkné počasí) - je proto dobré mít odpovídající vybavení hlavně bundy, boty a stan (v noci pršelo celkem pravidelně - takže stan z Tesca za 300 Kč bych rozhodně nedoporučil). Potkali jsme nešťastníka, který měl jenom sandály - to je nejlepší recept jak zkazit výpravu sobě i celé skupině.. Déšť je také velmi často provázen bouřkou a silným větrem, takže spát na hřebeni není příliš vhodné.
Ostatní: Turistů je ve Fagaraši mnohonásobně méně než např. v Tatrách - co pro většinu "horalů" dělá Rumunské hory velmi zajímavé. Rumunů jsme příliš nepotkali, většina ze skupin byli překvapivě Češi.
Pohled na Fagaraš
Comments