Přejezd Šumavy na běžkách, Česko, 2006

msvantny

29. 7. 2021Minut čtení: 6

Na běžkách přes Šumavu od Lipna až do Železné Rudy (aneb "Už s tebou nikdy nikam nepojedu!")

Expedice: Michal & Pájina

Vyrážíme ráno v 6 hodin vlakem z Plzně do Českých Budějovic a dále pak do Nové Pece. V Nové Peci jsme okolo desáté a hledáme "startovní pozici", tj. cestu (nejlépe projetou rolbou) z Nové Pece k Schwarzenberskému kanálu, kde jak pevně doufám bude strojová stopa. Kolem jedenácté nacházíme hospodu (jediná otevřená v celé Nové Peci!!! .. od jedenácti). Po malém občerstvení (polívka + pivo .. oboje výborné) nacházíme i cestu..

Zimní Šumava - lyžařská mapa

8.2., středa, Nová Pec -> Stožec, délka trasy 25 km

Bohem zapomenutá oblast Šumavy - alespoň v zimě. Podle lyžařských map by tu měly být strojové stopy - kdysi tudy rolba jela, ale všude je tak 15 cm nového sněhu, takže jsme trošku zklamání. Později budeme na těch 15 čísel vzpomínat jako na komfort nejtěžšího kalibru. Vjíždíme do lesa. U nějaké kupky hnoje je skupinka srnek..zdá se, že celé zimy mají plné zuby, takže se ani nenechají rušit fotografováním. Na fotce vpravo foto před startem ... Pájina a já.

Chytáme se stopy neznámého dobrodince a asi za dvě až tři hodiny se napojujeme na Schwarzenberský kanál po kterém se okolo Rosenauerovy kaple poměrně komfortně dostáváme na Jelení Vrchy. Na občerstvení je chuť, ale není čas, takže si dáme čokoládu a pokračujeme.

Neustále sněží - mokrý lepivý sníh, který namrzá zespoda na lyžích. Kdo jezdí častěji na běžky, ten ví co to znamená ... Pokračujeme po jediné stopě-ze začátku souběžně s Medvědí cestou pak asi dvě hodiny kličkujeme po lese-trasa naprosto neodpovídá mapě. Kolem půl šesté vzdáváme trasu lesem (Pájinu v kopci nadobro úsměv přešel) a zamíříme do Černého Kříže. Kontrolujeme jestli náhodou nejede nějaký vlak do Stožce, kde máme ubytování (naivita) a pokračujeme po cestě posledních cca.5 km. Pája plete nohama jak po 8 pivech, kolem půl osmé nicméně šťastně dorážíme do Stožce a ubytováváme se.

Bydlíme v ubytovně městského úřadu - vcelku pěkné a levné bydlení (na jednu noc za 300 jinak za 250 Kč/os.). Sto metrů od ubytovny je velmi hezká hospoda (desítka Gambáč hnaná vzduchem za 16 Kč, šumavská topinka, nekuřácký salonek - idylka). Pájinka mi oznamuje, že už je na to stará a že už se mnou nikdy na podobnou akci nejede. Já dodávám, že zbytek života bude běhat jen kolem plotny, dopíjíme pivko a jdeme spát.

PS.: Tato část Šumavy je v zimě moc hezká ale i dost pustá. Nejsou tu stopy, hospody (pokud se nějakou podaří vůbec najít) jsou prázdné, většina vlaků jezdí jen od května do října...a není problém s ubytováním - obsluha v nové Peci: "Zůstaňte tu alespoň noc..popijeme, zazpíváme, uděláme vám gulášek...a kdyby jste si to po cestě rozmysleli, tak zavolejte a já pro vás někam sjedu...", obsluha ve Stožci: "A k té topince ještě něco?..hořčici, kečup, česnek .. hned přinesu .. a kdepak bydlíte? ..." ... to je boj o zákazníka! Tak se mi to líbí!

9.2., čtvrtek, Stožec -> Lenora, 15 km

Snídáme, platíme a kolem půl desáté vyrážíme. Celou noc padal sníh, padá i nyní. Brodíme se v hlubokém sněhu na České Žleby odkud chceme pokračovat na Strážný a do Kubovy Hutě. Nejpozději ve čtvrt na šest musíme být v K.H., odkud jede poslední vlak do Volyně, kde bychom měli přenocovat.

Kousek u Českých Žlebů končí i náznak stopy, které jsme se drželi. Takticky měníme plán (ve stopě by nebyl problém, ale v závěji bychom to zřejmě nestihli) a vydáváme se po cestě směrem na Soumarský most (na silnicích se dá bez problému na běžkách). Asi kilometr před Soumarským mostem otáčíme po zelené cestě na Lenoru. Je tam dokonce nějaký zapadaný náznak stopy, Pájině se to moc nelíbí, ale mě to po silnici nebaví ....

Asi 2 km před Lenorou vyjíždíme z lesa ... A samozřejmě, že stále hustě sněží.

Jasně, že chci napít :-)))

Těsně před Lenorou (asi 1 km) je "sjezd" po otevřené louce...výborná věc, místy až po pás sněhu. Ještě za světla vjíždíme do cílové stanice (to se nám povedlo jen jednou), asi o deset min nám ujíždí vlak, hodinu hledáme hospodu, dáváme si tradičně polívku a pivo a před šestou odjíždíme do Volyně, kde jsme Pavlem ubytováni a nakrmeni (to druhé především jeho maminkou) .. tím bych rád oběma poděkoval. Po večeři dvě pivka a spát ... čeká nás královská etapa.

Na závěr přepis krátkého rozhovoru s paní na "nádraží" v Lenoře: "Dobrý den, můžu se zeptat, ta čekárna je otevřená?" ... "Hahaha, ne, ne, ta čekárna je zrušená."

10.2., pátek, Kubova Huť -> Srní, 35 km

Ráno před osmou vyrážíme vlakem z Volyně zpět na Kubovu Huť, odkud by měla vést krásna, strojově upravená stopa na Nové Hutě a pak dále přes Churáňov na Srní. Opět tragický omyl .... Z Kubovy Hutě vyrážíme nahoru po sjezdovce a skutečně zanedlouho nacházíme značené, i přes neustálé sněžení solidně upravené stopy "běžecké okruhy Kubova Huť". Idylka končí po čtyřech až pěti kilometrech...

...ano, náš směr je rovně. Okruhy krouží jen kolem Kubovy Hutě a já mám sto chutí lyžařskou mapu vyhodit. Několik desítek metrů se brodím nad kolena ve sněhu, když narážíme na neznámou, neznačenou ale protaženou polní cestu. Pomocí buzoly určuji směr a po dalších pěti km se ocitáme v Lipce (trochu severněji než potřebujeme, ale chválabohu za ty dary). Vydáváme se po žluté značce, asi po km zjišťujeme že pluh dojel pouze k poslednímu baráku, takže se vracíme zpět do Lipky. Zkoušíme modrou (stejný směr jako žlutá, ale o pár set metrů dále), tentokrát úspěšně. Neznámá polní cesta (ale protažená!!!) okolo Michlovy Hutě, křižuje zasněženou žlutou, odpoutává se od modré (takže v podstatě nevíme kam jedeme) a po asi 10 km nás vyplivne na hlavní cestě 4 km před Novými Hutěmi. S lyžemi na zádech (cesta je posypaná) dojdeme na Nové Hutě .. Zjišťuji, že cca za půl hodiny (tj. něco před třetí) jede autobus na Kvildu. Dáváme si v hospodě občerstvení (polívka a pivo, samozřejmě) a v půl 4 odjíždíme směr Kvilda. Autobus opačným směrem, který měl jet v půl druhé ještě nepřijel a řidiče jsme naším požadavkem také lehce pobavili, nicméně něco po čtvrté šťastně přijíždíme na Kvildu, odkud v přepychové stopě okamžitě vyrážíme směrem Horská Kvilda. Celou cestu se modlím, aby byla prošláplá cesta z Horské Kvildy na Antýgl.

Toto přání se plní (i když jen od lidí, ale je to z kopce), už za tmy přijíždíme na Antýgl a odtud po silnici (celou dobu padá sníh, takže lze na lyžích) přijíždíme kolem půl osmé do Srní. Ubytováváme se v penzionu Panenka (350,- Kč se snídaní, samozřejmě všechno ubyt. bylo zajištěno předem), sprcha, večeře, pivko před spaním ... pohodička.

Když nepočítám cestu autobusem, tak jsme ujeli 35 km, ale nezdálo se mi to tak náročné jako první den.

11.2., sobota, Srní -> Železná Ruda, 35 km

...Srní - Prášily - Nová Hůrka - Železná Ruda

Brzy ráno (něco po osmé) vyrážíme směr Prášily - po cestě, jinudy to nejde (samozřejmě, celou noc i ráno - stále padá a padá a padá ...). Před desátou jsme v Prášilech. Doufám, že alespoň odtud bude něco jako stopa. Nacházíme prošláplou cestu kolem Prášilského potoka směrem na Gsenget. Bohužel, tato jiskra naděje končí někde u Frantova mostu, takže se obracíme zpět do Prášil. Najeli jsme si zbytečných pět km, takže jsem trochu mrzutý. Po příjezdu se dozvídáme, že právě vyjela rolba směrem na Hůrku (vrchem přes Fromberk - je to kratší a mírnější než přes Gsenget). Bez problému, v luxusní stopě přijíždíme do hospody na Nové Hůrce, kde chvilku posedíme a vydáváme se na Gerlovu Huť (z části v závěji, z části po silnici - rolba obracela na Bývalé Hůrce a na Gerlovku stopa opět nevede).

Kam zmizela levá hůlka? Více než metrová vrstva sněhu mezi Gerlovou Hutí a Novou Hůrkou. Spadnout s batohoem na zádech představovalo docela komplikaci.

Z Gerlovy Hutě už vede opět strojová stopa, takže naprosto v pohodě (a dost rychle) přijíždíme nad Samoty. Odmítám návrh, že objedeme Rudu přes Debrník a vrháme se na finální sjezd do Železné Rudy. Pájina předvádí několik akrobatických kousků a v polovině sjezdovky sundavá běžky - že prý se jí třepou nožičky a nemá sílu brzdit. V Rudě jsme kolem půl sedmé. I s 5 km přídavkem v Prášilech opět 35 km.

V konečně otevřené "restauraci" na "nádraží" v Rudě si dáváme večeři a vlakem v půl osmé spokojně odjíždíme domů.