Krátký výlet do Západních Tater - Roháčů, Slovensko, podzim 2005
Krátké povídání z výletu do Roháčů (jak jsme spali u horské chaty a jak jsme si povídali s ochranáři.). Tohle je jeden z kratších, řekl bych víkendových výletů. Ale i takové treky jsou fajn. Tak jak jsme s Pájinou putovali do podzimních Roháčů. Cesta do Tater (alespoň těch západních) tradičně začíná v Liptovském Mikuláši. Z Mikuláše autobusem do nějaké vesničky, v našem případě Jalovec. A pak už následuje mnohakilometrový nástup směrem nahoru...
Roháče - mapa
Výstup do hor
Cesta do Tater (alespoň těch západních) tradičně začíná v Liptovském Mikuláši. Z Mikuláše autobusem do nějaké vesničky, v našem případě Jalovec. A pak už následuje mnohakilometrový nástup směrem nahoru. Někdy odpoledne jsme dorazili do Jalovca, chvíli jsme přemýšleli jak naložit se zbytkem dne a pak jsme vyrazili nejdříve po žluté a následně po zelené směrem na Medvedie doufajíce, že tam narazíme na nějaké vhodné místo k noclehu.
Doufal jsem, že potkáme nějaké vhodné ploché místo pro stan nebo dorazíme k chatě Pod Náružím a tam se někde "ubytujeme". Nicméně, čím byla větší tma, tím se ploché a hlavně vodorovné místo hledalo hůře (jaké překvapení!!!) a tak jsme už za tmy dorazili k chatě, resp. několika chatám (chata Pod Náružím, koliba Na Červenci). Zde nás čekalo další nepříjemné překvapení - ZAVŘENO a prázdno, ani noha. A bohužel ani v okolí chaty nebylo kouska vodorovné placky. No, nakonec jsme něco rovného našli - fotka vpravo :-). To jsem ale fotil až ráno, protože stan jsme stavěli už za úplné tmy a kromě toho byla pekelná zima (než jsme postavili stan, měl jsem ruce zmrzlé tak, že jsem zip rozepínal obouruč.) Na obrázku vlevo je cesta kousek od Jalovca.
Přes Sivý vrch k Bobroveckým plesám
Noc jsme strávili celkem v klidu až na lehké otlačeniny - dřevěná prkna jsou sice pěkně rovná, dobře izolují zimu od země, ale nejsou moc měkká. Jako hrdý držitel alumatky jsem s tím měl trochu problém (a myslím, že Pájina na tom nebyla lépe). Ráno jsme sbalili stan a v klidu pokračovali nejdříve po modré a dále po zelené přes Ostrou (obrázek vlevo) na Sivý vrch (vpravo).
Počasí sice nebylo úplně špatné, ale foukal docela silný a studený vítr (ono je to z té druhé fotky i trochu vidět). Od sedla Pálenica jsme pokračovali směrem na Brestovú. Bohužel se začala dělat docela hustá mlha, takže pod Brestovou nebylo vidět na několik kroků. V kombinaci s ještě silnějším větrem nic moc. Některé "horaly" (Češi, jak jinak) to neodradilo a v klidu pokračovali dál. My jsme se obrátili zpět na Pálenicu a sestoupili jsme k Bobroveckým plesám. Měli jsme dost času, takže jsme si v klidu postavili stan a protože se roztrhala i mlha (alespoň dole), tak jsme si užili docela hezký večer.
Sivý vrch, takhle vypadá od Bobroveckých ples.
Brestová, Salatín a Hlboká dolina
Zde jsme se poprvé (i když nepřímo) potkali s ochranáři. Kousek pod námi spali dva pražáci, kteří měli večer s ochranáři zřejmě poněkud ostřejší debatu. Zaměstnanec správy parku trávil den tím, že sledoval kdo přichází zespoda a pak se s ním dohadoval, kolik ho pobyt bude stát. Nahoru naštěstí nekoukal, takže my jsme to měli zadarmo, kolegové z Prahy za 500 Sk. To je sice drahý kempík, ale asi vyvázli ještě dobře. Ráno jsme si vystoupali kopeček na Brestovú znova. Na Brestové opět mlha, takže nebylo nic vidět, až na Salatíně (tj. dále po červené) se to trochu protrhalo, takže bylo i něco vidět. Na obrázku vlevo je hřeben ze Salatína mířící směrem k Bobrovecké dolině, vpravo pak Hlboká dolina - náš dnešní cíl.
Na podzim se stmívá brzy, takže jsme akorát v klidu sestoupili do Hlboké doliny, našli schované (před větrem a ochranáři) místo pro stan, trošku se rozhlédli po okolí a uložili se ke spánku. Na obrázku vpravo je v dáli vidět vodní nádrž Liptovská mara. Z pohledu zvrchu (ten pohled se po návratu potvrdil) se zdálo, že všude je krásně a slunečno, jen nad Roháčemi je mrak.
Noc strávená na travičce mezi kosodřevinou byla sice "měkká", ale pekelně studená. Nevěděl jsem, jak se převalit a pomohlo až když jsem si do spacáku pod sebe nacpal ještě deku. Dny mé alumatky se pomalu chýlily ke konci - můj první nákup po příjezdu domů bude samonafukovací karimatka.
Baníkovské sedlo
Ráno jsme po snídani sestoupili až k dolině Parichvost, kde jsme se otočili a po modré vydali zpět směrem na Baníkov. Krásný ale studený výstup. Mraky se držely vysoko a v rámci možností bylo krásně vidět. Bohužel nahoře foukal dost vítr, takže jsme se po chvíli přemýšlení a svačině na Baníkovském sedle otočili a šli zpět dolů. Na obrázku vlevo pohled na Baníkovské sedlo z Parichvostu, vpravo pak pohled z Baníkovského sedla směrem do Polska.
Po odpočinku jsme sestoupili zpět na Parichvost, kde jsme si v krásném teplém podzimním počasí udělali malý relaxíček u potoka a potom jsme postupovali dále Jalovskou dolinou směrem k Jalovci. V Jalovské dolině jsme naposledy přespali a druhý den jsme vyrazili směrem na Jalovec a domů.
Pájinka v horském sluníčku.
Na závěr
Nakonec bych se rád zmínil o jedné příhodě. Na Baníkovském sedle jsme měli malý rozhovor s "ochranáři" Tatranského parku. Dva maníci oblečení jak na maškarní, ještě se skupinou nějakých podivně vyhlížejích turistů (ti ani neodpověděli na pozdrav). Jeden z nich (ti turisté) měl mimo jiné loveckou zbraň na zádech. Na Baníkovském sedle, 2040 m.n.m.! Docela by mě zajímalo, k čemu mu byla.
Chlapci se na nás vrhli hned jak nás zahlédli a začali si fotit a posílat naše pasy a vyhrožovat, že prý když budeme někde nahoře bivakovat zaplatíme několik tisíc Sk pokutu a bůh ví co ještě. Snažil jsem se s nimi nějak rozumně domluvit, ale moc to nešlo. Chlapci byli důležití jak paní z veřejných záchodků a neustále nás posílali někam do hotelů a do chat (že by z toho hoši něco měli?). Krom jiného i do chaty Pod Náružím - několikrát jsem zopakoval, že tam není ani noha (byl jsem tam před dvěma dny), ale moc to nepomáhalo. Zkrátka dva sympaťáci.
Po pravdě řečeno, v národním parku by se opravdu spát nemělo. Na druhou stranu, Roháče lze v tomto období, kdy je poměrně krátký den a horské chaty jsou většinou zavřené, přejít jen těžko. Krom toho, po nás zůstává jenom trošku zválená tráva - na rozdíl od lidí, kteří si, pokud to jde, dovezou z hotelu zadek autem až k chodníku a první co udělají je, že vyhodí vajgl a papírek od tatranky. Ale to jsou zřejmě lepší "kusy" pro tatranský bussines.
Comentários