Expedice: Michal & Pájina;
Obrázkový deník z přechodu Velké Fatry
... s malou rozcvičkou ve Strážovských Vrchách a pokusem o výstup na Rysy. 22.10., pátek - po práci sbalit batůžky, naházet do auta, kávičku před cestou a hurá směr Trenčín (cca 22:00). Sobota odpočinkový den, hospoda a v neděli 24.10 přípravný výlet do Hornej Poruby a na Vápeč ... taková rozcvička. 25.10, pondělí, 4:00 budíček, snídaně a směr Martin. Byla trochu debata o vražedné době vstávání, nakonec se ukázalo, že to je ještě pozdě. V 8:30 jsme přistáli v Sklabiňském Podzámku, nechali otevřené dveře auta (to jsme samozřejmě zjistili až po 3 dnech při návratu) a vyrazili po zelené směrem na Jarabinú...
Mapa - Velká Fatra
22.10., pátek - po práci sbalit batůžky, naházet do auta, kávičku před cestou a hurá směr Trenčín (cca 22:00). Sobota odpočinkový den, hospoda a v neděli 24.10 přípravný výlet do Hornej Poruby a na Vápeč ... taková rozcvička.
Cesta na Vápeč z Hornej Poruby. Špička je bohužel v mlze (v hmle), ale dole to docela šlo. Vpravo už na Vápeči. Když je hezké počasí, je odtud docela dobrý výhled. No jo, nemůže být pořád hezky.
... nezbytné vrcholové foto z prvního zdolaného štítu (pochopitelně, ještě pořád je řeč o Vápeči)
Pohled na Hornú Porubu z cesty dolů ... trošku pod kopcem už nebyla mlha a bylo i něco vidět.
Poslední dvě fotky zachycují Afghánskou partyzánku na úprku a Afghánskou partyzánku těsně před večeří ... ještě že mám foťák já a ne partyzánka ...
25.10, pondělí, 4:00 budíček, snídaně a směr Martin. Byla trochu debata o vražedné době vstávání, nakonec se ukázalo, že to je ještě pozdě. V 8:30 jsme přistáli v Sklabiňském Podzámku, nechali otevřené dveře auta (to jsme samozřejmě zjistili až po 3 dnech při návratu) a vyrazili po zelené směrem na Jarabinú...
Pohled na ranní Sklabiňský Podzámok (550 m.n.m.)... docela hezké počasí. Vpravo: Na startovní čáře. Tady náš Unitool koráb parkoval asi tři dny. Jinak, na obrázku jsou, i když se to nezdá, dva býci ...
A to už je na cestě - barevný slunečný lesík u místa Ferkovo. Kousek je památník SNP a na Jarabinú to je asi jedna a tři čtvrtě hodiny cesty. Vpravo pohled Lysec (1380 m.n.m.) - foceno někde z Ostredkového grúňa, tzn. že jsme už přešli Jarabinú a jsme na Veľkofatranské magistrále (červená), cca půl hoďky od Malého Lysca. Na Lysec se dá jít z Malého Lysca po hřebeni (modrá), který je vidět na fotce ...
Ještě jedna akční fotka z Ostredkového grúňa asi 30 min před Malým Lyscom ... Vpravo: A další vrcholové foto, tentokrát z Malého Lysca (1290 m.n.m.). Byla trochu mlha, takže z okolí toho moc vidět není. Ze Sklabiňského Podzámku jsme šli asi 6 a půl hodiny, podle mapy to je necelých 5 hodin ... Pájinka musí ještě trochu potrénovat.
Potom už jsme se jen přesunuli těsně pod Javorinu (pořád po červené), kde jsme rozbili horský tábor.
26.10., úterý, zabalili jsme tábor a vydali se dále po magistrále směrem na Borišov, Ploskou, Ostredok a Krížnu ...
Až na nějaké zvíře, které v noci o sobě dávalo docela vědět, jsme se vyspali docela fajn. Pájinka pak slyšela ještě nějaká zvířátka, ale o tom už nevím. Pájinka si v noci vychutnala noční zvuky z doliny, takže nakonec byla docela ráda, že jsme se vyšplhaly až skoro pod Javorinu i když se jí večer moc nechtělo. Vpravo na obrázku je jedna z našich dnešních zastávek - Borišov (foceno z tábořiště). Vyrážíme asi ve tři čtvrtě na devět.
To je náš první úterní vrcholek – Javorina (1327 m.n.m), asi 20 min od stanoviště. V pozadí je vidět Lysec, tentokrát z jižní strany. Vpravo: Vrcholové foto z Javoriny s pohledem na hřeben přes Šoproň (1370 m.n.m.) a za ním Borišov. Pod Borišovem by měla být chata, kam se já osobně moc těším.
Kousek od Šoproňa... Vpravo chata pod Borišovom. Ta planinka před námi se jmenuje Močidla, nicméně jsem čůral až na chatě. Borišov je po pravé straně trochu v mraku.
Na chatě jsme si dali horský čaj, Pájinka se rozhodla, že bude odpočívat a já jsem se (bez batohu) vydal na Borišov. Podle ukazatele to je tam a zpět jedna a půl hodiny ...
Dvacet kilo na zádech mít a nemít je vcelku rozdíl, takže cesta nahoru šla skoro sama. Na fotce je chata pod Borišovom, tentokrát z druhé strany. Borišov (1509 m.n.m.) je taková planinka. Bohužel, až na menší okénka byl vrcholek v mlze. Vpravo: Poslední rozloučení s Javorinou (ten menší vzadu, ten vpředu je Šoproň) při cestě z vrcholu dolů.
A hurá na Ploskou (prozatím také v mraku)!!! Cestu na Borišov a zpátky jsem bez batohu stihnul za půl až tři čtvrtě hodiny, takže to nebylo tak hrozné. Ještě jsem si na chatě dal klobásku a vyrazili jsme. Ploská se nám zatím trošičku roztáhla, bohužel ne na dlouho. Vpravo: ... z mraku vykouknul i sám Borišov, trochu pozdě (samozřejmě, že už tam podruhé nejdu), ale přeci.
Lysec (vlevo) a Malý Lysec (předpokládám, že to je ta malá lysinka vpravo). Ve předu je Šoproň a úplně vpravo Javorina.
Pokračovali jsme přes Krížnu (1574 m.n.m.) dále ke Kráľovej skale. Vysílače na Krížne se před námi vyloupli jako zjevení, jinak nebylo vidět na 20 m. Vpravo: Před Kráľovou skalou resp. studnou se to trochu protrhalo, ale opravdu jen trochu.
Původně jsme chtěli dojít až do Blatnice, ale bylo něco kolem půl páté a rozhodně to nevypadalo, že bude světlo ještě 4 hodiny (délka cesty do Blatnice podle ukazatelů). Takže jsme změnili plán a vydali jsme se k nedalekému horskému hotelu Králova studna.
A to je on (fotku jsem udělal až ráno). Všude zavřeno, nikde ani noha. Nakonec jsme v garáži objevili nějakého chlapíka (správce, údržbář nebo něco takového), který byl tak hodný a pustil nás dovnitř, ubytoval, nakrmil a napojil (Plzeňskou 12° Gábinkou)... to bylo fajn, taky jsem měl žízeň ... ubytování asi 250 Sk, s teplou sprchou a bez medvědů ... takže docela v pohodě.
27.10., středa, chtěli jsme vyrazit co nejdříve, ale byla docela hustá mlha, takže jsme se vyklepali z hotelu až kolem osmé, u Kráľovskej studne jsme si dali lehkou snídani a dolů (po žluté) na Blatnicu jsme vyšli až kolem deváté.
V plánu je cesta na Tlstú (odbočka po modré před Blatnicou), do Blatnice a zpět k autu do Sklabiňského Podzámku (...později se ukáže, že ty dvě hodiny zpoždění nám budou pekelně chybět). Nedá se říct, že by byla vymetená obloha, ale trochu se to protrhalo, takže bylo i něco vidět. Vpravo je Kráľova skala (1377 m.n.m.). Dá se tam asi i vylézt, neměli jsme ale moc čas, takže jsme ji jen obešli (po žluté na Malé Studienky).
To už jsou fotky z Malých Studienok. Za chvíli se tráva změnila v takové hezky klouzavé bahýnko - Pájinka by mohla vyprávět. Bohužel jsem měl dost práce sám se sebou, tak jsem nestihnul fotit. Vpravo malá módní promenáda po sestupu z Malých studienok k rozcestí ....
Před námi byla nekonečná cesta směrem na Blatnicu. Ty náběhy (chvíli po nezpevněné část po asfaltové cestě) jsou ubíjející a bolí od nich nohy. Až k rozcestníku modré jsme šli něco přes 3 hodiny a bylo to už docela otravné. U rozcestníku jsme asi v půl druhé a rozhodujeme se, jestli půjdeme na Tlstú nebo rovnou do Blatnice. Nechávám to na Pájině, páč nevím, jak na tom je...rozhodnutí: Jdeme!!! (i když smraďošky bolely pořádně ...)
Cesta Vápennou dolinou. Pájince to do prudkého kopce moc nejde, ale snaží se a maká jako správný býk. Někde před Bielou jaskyňou jsem viděl medvěda ... jen na chvilku, byl děsně rychlý. Běžel jsem to říct Pájince, ta ovšem měla jazyk někde u kolen a nějaký medvěd jí byl šum a fuk ... První řetězový výstup! Ale všechno v pohodě - nulové ztráty, takže můžeme v klidu pokračovat dál.
Asi hodinu pod Tlstou. Ještě nás čeká pěkný kus cesty. Vpravo už pohled z Tlsté směrem na jih. Ty dvě špičky vedle sebe uprostřed by mohly být Ostrá a Drieňok, dvě špičičky vlevo od nich Haľamova kopa a Smrekov a úplně vlevo je možná vidět Krížna.
Poslední vrcholové foto z Velké Fatry - Tlstá (1373 m.n.m).
Odměnou za námahu je hezké počasí - trochu fouká, ale je vcelku jasno. Od rozcestníku jsme šli asi o 20 min déle než je na značení, takže je skoro půl páté. Pájinka je v pohodě, tak se moc nezdržujeme a padáme dolů (obrazně) než se setmí.
Pokračujeme modrou po chodníku Janko Bojmíra. Vcelku zdlouhavá cesta, takže poslední půlhodinu jdeme prakticky po tmě, což mezi kameny a listím není žádný šlágr. Musím přiznat, že jsem to časově trochu podcenil. Naštěstí si při nočním pochodu nikdo nic nezlomil, takže kolem sedmé šťastně dorážíme do Blatnice.
Máme štěstí, protože za 10 min jede bus do Martina (bůh ví, jestli pak vůbec ještě něco jede). Sedáme do povozu, v Martině pak poznáváme několik místních hospod a nějaký fast-food na způsob McDonalda. Kolem 11 se posledním busem dostáváme do Sklabiňského Podzámku (kde bohužel už žádná hospůdka není) a ukládáme se v autě.
28.10., čtvrtek, relaxační den. Zámek Sklabiňa, termál Bešeňová a přesun k Tatrám.
Ráno vyrážíme ze Sklabiňského Podzámku a parkujeme kousek od zříceniny Sklabiňa. Svítí sluníčko, takže si sušíme věci, snídáme, kakáme a vyrážíme k zřícenině. Sklabiňa. I s uvítacím výborem. Zámek je v rekonstrukci, platí se asi 30 Sk a za malý poplatek tu lze stanovat. Smí se ale jen po chodníčku, páč to prý padá.
Jinak je to tu děsná pohoda, relaxační den, jak má být ....
Po prohlídce zvedáme kotvy a míříme směrem k Tatrám. Odpoledne trávíme v termálu Bešeňová a večer se ubytováváme v Tatranskej Štrbe. Nějaké pivko na dobrou noc a jdeme spát před náročným (posledním) dnem ... čeká nás výstup na Rysy. Později jsem se dověděl, že představa větru, sněhu a ledové skály, ze které padáme do hlubokých Tatranských roklin připravila Pájinku o klidný spánek. Tak uvidíme, jak to bude vypadat.
29.10., pátek, vyrážíme co nejdříve to jde, takže kolem sedmé nasedáme na električku a jedeme na Štrbské Pleso (1346 m.n.m.).
Dále pěšky po červené okolo Popradského plesa a chaty kapitána Morávku (1500 m.n.m.), kousek po modré přes Mengusovskú dolinu a nakonec opět po červené směrem na Rysy.
Mlha je pod námi (Mengusovská dolina) a bohužel i nad námi (vpravo) - oblast s názvem Wachterka, někam tam máme namířeno.
Pájinka už je na řetězech jako doma. S ledem a sněhem to není tak horké, jak líčili moji rodiče. Ale úplně teplo také není. Vpravo poslední vrcholové foto z chaty pod Rysmi (2250 m.n.m.). Přes mlhu je vidět asi na 10 metrů a fouká silný vítr. Nechtěli jsme, aby na Nově večer vysílali o dalších Češích, kteří zhynuli v Tatrách, takže samotné Rysy jsme nechali na jindy. (Našli se nicméně i tací, kteří se vydávali do mlžných výšin. Jistě skvělý zážitek, když nahoře nebylo vidět ani na 5 m. Samozřejmě Češi.)
Poslední Tatranský pohled na "slunečnou" pláž při cestě zpátky. Žabie plesá (1919 m.n.m.), vlevo vedle nich je náš chodníček.
Na Štrbském plesu nám ujela "tramvaj", čeho jsme využili k návštěvě dvou místních občerstvovacích zařízení. Kdyby se ty krávy (jako obsluha, obě hospody totéž) alespoň tvářily normálně a ne jako že jim zákazníci děsně lezou na nervy, tak by člověk snad i přehlídnul, že neumí natočit pivo... na které se čeká 10-15 min, pokud je člověk v hospodě sám ... v Plzni něco nepředstavitelného.
Chytli jsme další električku do Tatranskej Štrby ... kde jsme se najedli, doladili zanedbaná piva a šli se vyspat před cestou domů.
Comments